DĚDA

Při úklidu na půdě jsem našla magnetofonovou kazetu. Bylo na ní tužkou napsané moje jméno. Oživila jsem tedy prehistorického walkmana a nestačila se divit. Celá kazeta je věnovaná mně. Skládá se z drobných střípků, které natáčel můj děda, když se mnou zůstal doma, aby maminka mohla pracovat. Nahrával běžné situace všedního dne. Jak se spolu oblékáme, jak mi dal košilku naruby a jestli to na něj neřeknu, jak musíme uklidit pokoj, aby měla maminka radost, co budeme dělat, jestli si pustíme desku s Burianem a nebo s Mahlerem. Jak se mi líbí nový stan ze štaflí, co mi postavil a co budeme vařit. Zpíváme spolu ovčáky, hrajeme Kočka leze dírou…řešíme, proč jsem utekla na dvorek v bačkůrkách, proč mám na zadku bláto a proč nechci ty gumáky. Zachytil, jak se s maminkou chystáme na procházku. Gumi gumi gumáky… Než jsem si je obula, přezpívaly jsme s mámou celý Já do lesa nepojedu.
Jeho hlas, který jsem nejdřív vůbec nemohla poznat, mi pomohl otevřít nejspodnější šuplíčky se vzpomínkami z mého dětství. Na nejlepšího chlapa mého života, který mě miloval, hodnou, zlobivou, zdravou, nemocnou, s pětkou z matiky i s mojí tvrdohlavostí, lumpárnama a popletenou básničkou. Miloval mě zkrátka takovou, jaká jsem. Láskou bez podmínek.
A tak tady dědo sedím na špinavý, neuklizený podlaze, mezi horou nepotřebných věcí a pláču jak malá, když jsem si rozbila koleno. Pláču a pláču a nemůžu přestat. Slyšet zase tvůj hlas, slyšet tón, jakým se mnou mluvíš, slyšet, jak se spolu smějeme a jak si spolu šeptáme naše malá tajemství mě totálně rozseklo. Byli jsme si tak blízcí.
Už tady se mnou dvacet let nejsi. Válčím se světem jak se dá. Někdy to jsou fakt těžký bitvy. Často to končí hodně bolavou hlavou nebo puklým srdcem. Slzeprolití už ani nepočítám.
S tebou jsem vyrůstala v dokonalém světe malé holčičky a jejího dědečka. To, že mě máš upřímně rád, bylo pro mě každodenní realitou a samozřejmostí. Ale neřekl jsi mi nic o tom, jaké to bude, až vyrostu. Nevěděla jsem, že jednou odejdeš a že to bude tak nesmyslně brzo.
Snažím se být dobrý člověk. Nejlepší jak to jen jde. I přes to, dědo, se mi ještě nepodařilo najít tak skělého parťáka, jakým jsi mi byl ty. Děkuju ti za každou chvíli, kterou jsem s tebou mohla strávit. Díky nim jsem ta nejbohatší holka na světě.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s