Kluci z tisku

Cestou ze zkoušky jsem potkala 3 muže z časopisu. Ten první byl z časopisu EMOcore. Měl modrou paruku, která zcela přirozeně podtrhovala namodralý tón jeho průsvitné pleti, uzký plesnivý kalhoty a široký plesnivý tričko. Na zádech se mu jemně pohupoval mentolový batůžek s růžovým nápisem BIMBO. Bez batůžku mohl vážit tak 40 kilo. Pohyboval se… Pokračovat ve čtení Kluci z tisku

Ráno

Dneska bylo fakt krásný ráno. Chvíli jsem měla pocit, že vůbec nejsem v polabský nížině, ale někde v Alpách. Z lesů se pářilo. Na zahradě se mezi stromy povalovaly cáry mlhy. Vzduch byl ostrý a voněl zeleně. Mechem, jehličím, kapkami vody. Na nástupišti postávali lidé s batůžky. No fakt se mi zdálo, že nepřijede příměstský… Pokračovat ve čtení Ráno

Tichý večery

Tichý večery, kdy ironický humor dojde i těm nejstatečnějším a nejneohroženějším ženám. Ticho zavře každej nevymáchanej zobák. V tichu je pravda. Mám ho ráda. Většinu času je to můj přítel. Nechává mě odpočinout. Přemýšlet. Uklidí bordel v hlavě. Je jako hebká, teplá deka, do který se zabalím a usínám. Ale jako správnej přítel... jsou chvíle,… Pokračovat ve čtení Tichý večery

O čem mluvím, když mluvím o běhání

Doby, kdy jsem mohla sníst co jsem chtěla a nepřibrat ani deko, jsou už dávno pryč. Pokud si dobře vzpomínám, naposledy jsem se najedla beztrestně někdy ve třiceti. Je to smutný, ale moje hlavní rada všem ženám pod třicet by se netýkala zodpovědného výběru partnera, používání kondomu ani pravidelného mazání se krémem s UV filtrem.… Pokračovat ve čtení O čem mluvím, když mluvím o běhání