Ráno

Dneska bylo fakt krásný ráno. Chvíli jsem měla pocit, že vůbec nejsem v polabský nížině, ale někde v Alpách. Z lesů se pářilo. Na zahradě se mezi stromy povalovaly cáry mlhy. Vzduch byl ostrý a voněl zeleně. Mechem, jehličím, kapkami vody. Na nástupišti postávali lidé s batůžky. No fakt se mi zdálo, že nepřijede příměstský vláček, ale Bernina express, který mě vezme na výlet do hor. Hory, moře, lesy… mám pro vás slabost. I pro tebe, podzime, mám slabost. Těším se na tebe. Na šípky. Na hrušky. Na sychravá rána. Na tiché večery ušité z tmavého sametu. Na horký čaj s medem.
Dneska ráno mi vůbec nevadilo, že probouzení bolí. Člověk prostě asi musí trošku trpět, aby pak za odmněnu dostal něco jako já dnes. Pocit, že život je nejlepší věc, která se vám může stát. Vědomí, že jsem ráda na světě. Ať obutá, nebo bosky. Pěšky, nebo na koni. Sama, nebo s družinou věrných.
Můj jediný věrný kožicháč, se mi dnes ráno vyčural do květináče se sukulenty. Chvíli jsem myslela, že ho zabiju. Ale nakonec jsem ho podrbala za uchem. Mně by se taky nechtělo do mokrý trávy. No komu by se chtělo, že jo.. Tak pěknej čtvrtek. Zasaďte si dneska nějakou rostlinku a dívejte se, jak roste. Život je největší zázrak.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s