Tichý večery

Tichý večery, kdy ironický humor dojde i těm nejstatečnějším a nejneohroženějším ženám. Ticho zavře každej nevymáchanej zobák. V tichu je pravda. Mám ho ráda. Většinu času je to můj přítel. Nechává mě odpočinout. Přemýšlet. Uklidí bordel v hlavě. Je jako hebká, teplá deka, do který se zabalím a usínám. Ale jako správnej přítel… jsou chvíle, kdy mi řekne pravdu do očí. Ani nemusí mluvit. Jen mi ukáže na prázdný místo v mojí nový, krásný posteli. Připomene, že život není nekonečno. A mě pak takhle před půlnocí přepadne strach o všechno, co mám ráda. Strach, že přijdu o své blízké. Strach, že už nikdy nikoho blízkého nenajdu. Strach, že tohle je osud, pro který jsem se narodila. Najednou se vidím, jako stará paní, která nemá na světě vůbec nikoho. Mám jen fotky a lítost, že jsem nestrávila víc času s lidmi, kteří mě milovali. Že jsem promrhala život s nepodstatnými věcmi a lidmi.
Že jsem sama málo milovala.
A tak chci jen říct, že všechnu svojí lásku dávám do každýho slova, který napíšu, do každý noty, kterou zazpívám. Mám jí dost pro každýho.
Jsem trubka.
Vodovodní trubka ve starým baráku na odstřel. Plná vody. Jen nepřijde nikdo, kdo by otočil kohoutkem…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s