Kluci z tisku

Cestou ze zkoušky jsem potkala 3 muže z časopisu. Ten první byl z časopisu EMOcore. Měl modrou paruku, která zcela přirozeně podtrhovala namodralý tón jeho průsvitné pleti, uzký plesnivý kalhoty a široký plesnivý tričko. Na zádech se mu jemně pohupoval mentolový batůžek s růžovým nápisem BIMBO. Bez batůžku mohl vážit tak 40 kilo. Pohyboval se houpavou chůzí a v jeho očích jsem četla němý povzdech: „Ach. Život je tak vyčerpávající. Kdo mi jen pomůže vystoupit z tramvaje?“ Pak jsem potkala chlapce z Esquiru, který měl dokonalý oblek bez JEDINÉHO smítka, bez jediného skladu, bez jediné vady. Měl dokonalou pleť a jeho vousy rostly všechny stejným směrem a tvořily tak spolu s dokonale napomádovanými vlasy dokonalý rám jeho dokonalého obličeje. Všimla jsem si také, že jeho ruce byly jemné jako tlapky štěňátka a napadlo mě, zdali se takové ruce v životě dotýkaly něčeho jiného než vlastní tváře a iPadu. V jeho blízkosti jsem si tak nějak automaticky začala připadat jako tlustá, neupravená, zanedbaná šmudla a musela jsem se rychle navonět, aby ten kontrast mezi námi nebyl tak strašlivý. Mimochodem vždycky, když vidím takového mimozemšťana, představuji si, jak by asi opravoval auto, nesl pokaděné dítě nebo sázel rajčata. Na třetím muži, kterého jsem si dnes všimla, mě nejvíc zaujala jeho aura s omamnou vůní pivního sudu, ve kterém se nejmíň půl roku maceruje kartón Startek. Jinak to byl běžný druh z časopisu Svět rybaření. Takovej jako.. do zeleno-uválena. Bříško v ležérní úpravě směrem ven v moderním crop tričku, asi aby bylo vidět bohaté osrstění, páč to jen přece chlapácký ne?! V souvislosti s podobným vzorkem se mi vždycky vybaví situace, jak bychom spolu asi šli do divalda nebo na koncert a zdali by s říhnutím vydržel až do přestávky.
Takže teď sedím ve vlaku, koukám na muže, který si s sebou do vagónu přinesl pytel odpadků a přehrabuje se v něm. Tu vyndá plechovku a očichá ji, tu si rozbalí sáček nejasného obsahu, tu si pohraje s korkovým špuntem. Vedle mě sedí pán, který vůbec neví, že vedle něj někdo sedí , protože už 25 minut nezvedl hlavu od telefonu. A to, považte, mám dneska fakt prudkej vejstřih. Myslím, že kdyby věděl, že o něm teď píšu, cítil by se polichocen, ale jen v případě, že bych zmínila i jeho poslední model iPhonu. Jak může obyčejná žena s běžnými mírami konkurovat pivu, cigárům, novým technologiím a pohlcení představou vlastní dokonalosti? Jak máme zaujmout muže, který je přece nejkrásnější, nejvíc chlapák a úplně nejvíc EMO, když máme k dispozici tak málo?!?! Nedá se z nás ožrat, nedá se na nás projíždět Facebook a potřebujeme být ráno taky chvíli v koupelně. Kromě toho mám nepříjemný pocit, že jsme tak nějak mimo všechny současné trendy skupiny…..
Mám prostě dneska zas trochu strach, jestli se mi podaří se ještě alespoň jednou v životě zamilovat.

2 comments

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s