Milý Ježíšku…

Milý Ježíšku, ehm.. no… já vím, že spolu nemáme zrovna vzorový vztahy, že jo. Co si budeme vykládat, modlím se až ve chvíli, kdy mně fakt teče do bot. Víru sice mám, ale čert ví v co… ehm.. pardon. Tady toho pána jsem zmiňovat nechtěla, ale ono se to tady u nás na Zemi tak nějak vžilo.
Tedy k věci. Prosím tě, kdyby to šlo nějak zařídit, dárky pod stromečkem bych letos moc ráda vyměnila za takový řekněme – balíček sociálních a zdravotních služeb? Pojištění odvádím ze svého měsíčního požehnání od zaměstnavatele pravidelně a bez komentáře. (No dobře, někdy s komentářem, ale odvádím!), takže něco tam už budu mít nastřádáno. Chodí ty peníze přece tobě, že jo? No a tak jsem si myslela, že bych to letos využila na minimálně roční předplatné zdraví a štěstí pro sebe a pro ty, které mám na světě nejvíc ráda.
Kdyby to bylo možné, ještě bych si připlatila za lásku. Konkrétně by mě zajímala láska věrná, velká, bezvýhradná, oboustranná, vášnivá, a dlouhotrvající. Pro tebe maličkost, ne?
To by bylo tak nějak všechno. Snad to není moc 🙂 ? Kdyžtak jsem ochotná si připlatit za nadstandard, kdyby to jinak nešlo.
Díky za vyřízení a moc tě zdravím!
Tvoje hříšnice, smilnice, pěnice a úřednice Eva, toho času bez Adama, z vesnice u zaprášený silnice.
Takhle jsem psala Ježíškovi před čtyřmi lety. Už jsem asi stará, zpráchnivělá větev, ale zjišťuju, že moje přání se za tu dobu ale vůbec nezměnila. Protože.. musí se mu nechat, že mi ty přání, až na nějaký drobnůstky plní. Sluší se poděkovat. V podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka. Nebo já nevím jak se jinak děkuje vyšším mocnostem. Vždycky se u tady těch věcí cejtím tak nějak nepatřičně. Můj Darwinovský mozek se cuká v opratích. Je to zajímavý, ale mladej člověk věří hlavně v sebe, což se časem ukáže jako moc důležitý, ale maličko krátkozraký. Tak začne věřit ve spravedlnost, dovolávat se jí, doufat v ní a nakonec zjistí, že to je jen mýtus, který si lidi vymysleli, aby se jim líp žilo. No a pak se to zlomí, obvykle konkrétně v zádech a člobrda zůstane stát uprostřed pole, o který se stará a na kterým stejně pořád nic moc neroste. Zahledí se na meteorický roj a bum, zavalí ho uvědomění, že je smrtelnej a to docela rychle a nevratně, když na to přijde. A aby na to ještě chvíli nepřišlo, aby se mohl po tom poli ještě chvíli plahočit, protože ho to vlastně baví i když se urodí jen sem tam, začne se modlit nebo takovýho něco. Přesune tu tíhu, která byla doteď na něm někam jako vejš, nebo dál, ale hlavně někam, kam nedohlédne, aby to nemusel rozhodovat, vybírat a řešit.
Pojďme to i letos nechat na něm.
PS: Ale cukroví a bramborovej salát nedělá, takže na to nespoléhejte. Umí jen zázraky na počkání a nemožný do 3 dnů.
JO! To mi připomíná, pokud budeme brát 24.12. jako den doručení, nejpozději 27. 12. 2017! tedy očekávám tu lásku. Budeš muset zkontrolovat Amorkovi luk, mám pocit, že mu ho někdo nalomil a nebo střílí do vzduchu, nebo slepejma a nebo chrápe někde na nebesích, mrzák jeden… BUĎÍČEEEEEEEK!!!
Štastný a veselý všem lidem dobré vůle, nočníkářům dvakrát tolik!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s